Vynález tabulkového procesoru znamenal doslova revoluci v používání počítačů. První tabulkové procesory se objevily v 60. a 70. letech, první komerčně úspěšné aplikace byly VisiCalc a Lotus 1-2-3  v letech osmdesátých. Dnes se svět točí kolem všudypřítomného Excelu.

Jaký má vztah tabulkový procesor s automatizací procesů? Překvapivě velice úzký. Variabilita a možnosti tabulek jsou často prvnímy pokusy o „nevědomou“ automatizaci. Pokud tabulky rozšíříme o datové zdroje, filtry, makra, sledování změn a další pokročilé funkce máme velmi mocný nástroj pro jednoduché agendy. Velkou výhodou je i možnost generovat online grafy přímo z produkčních dat.

Bohužel tabulkové procesory mají z pohledu automatizace i určité bariéry, které je diskvalifikují jako nástroje pro seriózní automatizaci. Ty hlavní jsou:

• Omezené možnosti zobrazení (GUI).
• Nemožnost upozorňovat na lhůty (tabulky jsou z podstaty velmi pasivní).
• Omezený počet uživatelů, kteří s tabulkou pracují současně.
• Nemožnost zabezpečit a chránit data nebo zobrazovat některá data pouze určité skupině uživatelů.
• Omezení na práci pouze s textem a čísly, nemožnost vkládat přílohy případně binární data.
• Při zachování přehlednosti nabízejí jen omezený objem dat. 
• Chybějící vzdálený přístup přes internet.

V naší praxi se s tabulkovými procesy potkáváme velice často. Slouží většinou jako přirozený začátek automatizace, který je rozvinut do plnohodnotné automatizace. Navíc jsou velmi cenným konkrétním artefaktem pro počáteční analýzu, která může automatizaci významně urychlit.

<< back Contact us