Reengine

Na jaře letošního roku jsem se zúčastnil dvoudenního workshopu „Dotáhnout to dál nebo dělat, co milujete“. Školení vedl Tomáš Hajzler, zakladatel společnosti Poplecomm. Hlavním posláním této firmy je šíření principů svobody v práci (více informací viz http://www.peoplecomm.cz/ ), ve stejném duchu se neslo inaše setkání. Následující text by měl mně (a případně i ostatním čtenářům) sloužit jako reflexe, jak vnímám workshop s odstupem několika měsíců. Úmyslně neuvádím všechny získané poznatky, pouze ty, u kterých mám pocit, že jejich vliv na mě je trvalejšího rázu. Tento článek je první částí ze seriálu, který bude mít celkem 3 díly.

Tomáš měl připravenu rozsáhlou prezentaci s množstvím zábavné grafiky a vtipů. Hned na začátku zazněla zajímavá informace, že pouze 16% lidí opravdu baví jejich práce, jsou v ní angažovaní a tvořiví. Dalších 69% se v práci jednoduše nudí, ani neškodí ani netvoří, a zbývajících 15% jsou spíše ničitelé a sabotéři. Tato čísla znějí drasticky, ovšem když jsem si vzpomněl na diskuse s lidmi z mého okolí, musím říci, že málokoho z nich bych začlenil do první skupiny.

Napadá mě hned myšlenka – kam bych začlenil sebe? Nakolik mě to baví v práci? Možná by bylo dobré si nejdřív uvědomit, v čem spočívá ta moje práce. Jaké aktivity ještě počítám do této kategorie, a jaké již jsou spíše mým osobním životem? Upřímně v tuto chvíli nemám jasno, kde se vlastně hranice nachází, píšu si tedy do úkolníčku výzvu, abych si zmíněnou otázku nejprve vyjasnil.

Při dalším pročítání zápisků mi zrak utkvěl na vzorečku: Ž = Po – Př. Neboli Život rovná se Potenciál mínus Překážky. Jde o další připomenutí, že talent na konkrétní věc nestačí, proto je třeba co nejlépe odstranit blokující faktory – ať je to již strach z nových věcí nebo zbytečná rozptylování, především v podobě Internetu. V této souvislosti si vybavuji blog od Slávy ze 6. června o informační sebeobraně, který hovoří o pravděpodobně největším zdroji těchto překážek.

Z prezentace mám zapsanou další větu, kterou jsem slyšel v obměněné formulaci již dříve: „Když neděláme to, v čem jsme nejlepší, trestáme svět.“ Nabízí se ihned věta, která by jí měla předcházet: „Uvědom si, v čem jsi nejlepší“. A ještě k tomu dodejme „…a co tě zároveň baví a přináší hodnotu někomu jinému.“ Zodpovězením této otázky se – alespoň já se tak domnívám – posuneme znatelným směrem k cíli s nápisem Naplněný pracovní život.

Na závěr tohoto článku shrnuji text do pár poznámek, které mi po prvním dni workshopu utkvěly v paměti:

• Pouze 16% lidí jejich práce opravdu baví. To však neznamená, že je v pořádku spokojit se stavem, kdy mě práce nebaví.
• Kde leží moje hranice mezi prací a osobním životem? Je nutné znát tuto hranici?
• V čem jsem nejlepší???

[pokračování příště]

Contact us